Mariánova láska k fotbalu se zrodila, když mu bylo asi 5-6 let. Nebylo dne, kdy by neměl na noze míč a každou volnou chvíli zkoušel různé triky, které sledoval v televizi, a snažil se napodobit hráče světové třídy.
Pro mě byl od dětství největší “drogou” míč. Největším utrpením pro mě vždy bylo, když pršelo. Tehdy jsem se doma zbláznil. Vzpomínám si, jak mi máma přivázala na dveře nějaký koš, abych mohl hrát “basketbal”. Nebo jsem házel míčem o zeď a zkoušel nůžky v obýváku a mlátil s ním o okno, kde záclona velmi dobře sloužila jako polštář.
Marián podepsal svou první smlouvu v 18 letech a přestoupil do MFK Ružomberok, kde hrál v letech 2001-2004. Fotbal se tak stal součástí jeho každodenní rutiny na plný úvazek.
Z legrace říkám, že moje láska k fotbalu skončila, když jsem podepsal svou první smlouvu. Od té chvíle to byla víceméně práce jako každá jiná. Samozřejmě jsem měl fotbal rád i tehdy, ale jinak.
Slovenský fotbalista Marián Had toho během své kariéry zažil hodně. V Lize mistrů hájil Cristiana Ronalda, hrál v národním týmu i ve slavných zahraničních klubech. Dnes Marián obléká dres OFK Branč, kt. funguje v 7. Liga. Jaké emoce se v něm odehrávaly, když přišly všechny ty nabídky? Váhal někdy nebo litoval svého rozhodnutí?
Když přišly první nabídky, samozřejmě jsem někdy váhal, zda tam jít, nebo raději počkat. Ve fotbale nikdy nevíte, co se stane za pár dní, někdy za pár hodin, když je přestupové okno. Všude, kde jsem pracoval, jsem byl až na výjimky víceméně spokojen. Ale to spíš přičítám lidem, kteří to člověku někdy dokážou znepříjemnit. Je pravda, že stejně jako já si asi každý hráč po skončení kariéry řekne, že jsem to mohl udělat takhle, že jsem mohl jít tam nebo jinam, ale to je normální součást vývoje fotbalisty. Nelituji vůbec ničeho. Možná bych změnil několik rozhodnutí, ale nakonec jsem velmi spokojený s tím, jak to bylo. Vše je tak, jak má být.
Marián nejvíce vzpomíná na své působení v 1.FC Brno, kam se mu vůbec nechtělo a byl doslova donucen tam přestoupit, ale nakonec na tento ročník vzpomíná jako na jeden z nejkrásnějších ve své kariéře.
Dařilo se mi, fotbal mi šel, užíval jsem si každý trénink i zápas. V životě i ve fotbale byste si měli pamatovat chvíle, kdy byl fotbalový život skvělý, kdy byl dobrý. Ale rád vzpomínám na všechny kluby, kde jsem hrál. Někde to bylo lepší, někde ne, ale i tak to byla úžasná fotbalová cesta. S odstupem času jsem šťastný a hrdý na kluby, za které jsem hrál, a na to, čeho jsem ve fotbale dosáhl. Protože ne každý má možnost hrát za takové kluby a s takovými spoluhráči, jako jsem měl já.
S odstupem času si člověk uvědomuje, co mu různé situace ve sportu daly a kolik ho naučily. Co pro Mariana znamená fotbal a jaký by byl jeho alternativní život, kdyby nebyl fotbalistou?
Fotbal pro mě hodně znamená i teď, když už jsem ukončil kariéru, a dal mi úžasné vzpomínky, přátele a kontakty s úžasnými lidmi. Naučí vás pracovat pro tým a nevzdávat se. A co bych dělal, kdybych nebyl fotbalista? Jen doufám, že to není to, co jsem absolvoval. 🙂
Každý vrcholový sportovec, ale i obyčejní lidé nám potvrdí, že v životě potkáváme mnoho pádů a vzestupů. Jak se s nimi vyrovnávají fotbalisté, od kterých se hodně očekává?
Ve fotbale je třeba počítat se ztrátami a každý se s nimi musí vypořádat po svém. Někdy se vám po zápasech nechce nic říkat, jindy jste velmi emotivní. Zažil jsem situace, kdy po prohraném zápase bylo v šatně naprosté ticho, ale zažil jsem i situace, kdy po prohraném zápase létaly masážní stoly.
Marian je velmi sympatický a milý člověk plný pozitivní energie, který ve své kariéře odvedl opravdu obdivuhodnou práci. Řídíte se také nějakým životním mottem?
Nikdy jsem neměl žádné motto, do hry jsem šel s tím, že budu hrát co nejlépe a že mě to bude bavit. Někdy se dařilo více, někdy méně, ale do každého zápasu jdete s tím, že chcete odevzdat jen to nejlepší.
